Je kapitánem reprezentačního týmu ČR a po úspěšném 6. místě na loňském Mistrovství světa v Číně má před sebou nový sen: Účast na olympiádě v Tokiu. Také v soukromí se mu daří. Na podzim se stane dvojnásobným otcem a navíc díky nedávno prodělané laserové operaci očí se konečně zbavit trápení s kontaktními čočkami, které mu komplikovalo život…
Vzpomínáte si, kdy jste měl poprvé v ruce basketbalový míč?
Nevzpomínám si přesně, ale bylo to někdy kolem osmého roku. Šel jsem si to vyzkoušet, asi jako každý kluk… A chytilo mě to! Rád jsem ze začátku trénoval, po nějaké době jsem měl první zápas, a potom mě už bavilo hlavně hrát zápasy. To mi vydrželo do dneška. (smích)
Co vás k tomuto sportu přivedlo, byl to někdo z rodiny, kdo vás k basketu vedl?
Vůbec, byla to víceméně jenom náhoda. Tehdejší trenér basketbalu na Kladně zastavil moji mamku u supermarketu, protože je vysoká. Já jsem tam tehdy pobíhal okolo a on se jí zeptal, jestli její syn nemá chuť si vyzkoušet basket, že bych mohl být také velký. Vyrůstal jsem na Kladně, což není moc basketbalové město, takže kdyby se tohle nestalo, asi bych neměl příležitost si k tomuto sportu „přičichnout“.
Jak se vaše kariéra vyvíjela dál?
Hrál jsem na Kladně do přibližně čtrnácti let. Pak se mi povedl mládežnický turnaj a vyhlédli si mě trenéři z USK Praha, což byl v tu dobu asi nejlepší mládežnický program v Čechách. Zamířil jsem tam, ale ještě jsem chvíli pendloval mezi Kladnem a USK. Když jsem šel na střední školu, rozhodl jsem se pro sportovní gymnázium v Praze a od té doby jsem hrál řadu let za USK. Jsem tedy v basketbalu pražský odchovanec.
V současnosti patříte mezi nejlepší české basketbalové hráče, jste kapitánem české basketbalové reprezentace… Co osobně považujete za svůj největší úspěch?
Teď je poměrně jednoduché na tuto otázku odpovědět. Loňské mistrovství v Číně jasně přebilo všechny předešlé úspěchy, ačkoliv jich bylo také hodně. Takže nemůžu říct nic jiného, než 6. místo na světě. To je něco, co si v českém basketbalu může dát do svého resumé jen 12 lidí.
Dříve jste trpěl dioptrickou vadou… Ovlivnilo to někdy váš sportovní výkon? Vypadla vám například čočka během zápasu?
Stalo se mi to jednou. Zase tak dlouho jsem ale čočky nenosil, protože jsem hrál řadu let s dost velkou oční vadou. Zvyknul jsem si na to a přecházel jsem to. Až jsem si řekl, že s tím musím něco udělat a asi před rokem jsem začal nosit čočky, které mi hodně nevyhovovaly. Nevadilo mi nosit brýle, bral jsem to jako designový doplněk. Čočky mi ale překážely. Měl jsem hodně unavené oči, pálily mě, musel jsem je vyndávat, abych měl večer oči připravené na zápas… To bylo dost nekomfortní. Chtěl jsem se jich zbavit, proto pro mě operace byla jasná volba.
Co bylo tím posledním impulsem, že jste se rozhodl definitivně se zbavit dioptrií?
Když jsem se dozvěděl, jak operace funguje, přečetl jsem si o ní více informací a zjistil, že to pro mě nemá vlastně žádnou nevýhodu. Potom to byla jasná volba. Podstoupil jsem vyšetření na pražské klinice DuoVize, kde mě dioptrií zbavili.
Jak vám operace změnila život, ať už ve sportu nebo v soukromí?
Vzhledem k tomu, že od operace neuplynulo tolik času, a je léto, takže zatím není sezóna, ještě jsem toho sportu od té doby tolik neabsolvoval. Takže uvidíme! Už teď ale vím, že je ten rozdíl obrovský. Už jen ten komfort, že člověk nemusí pořád tahat čočky nebo brýle… Nemusí nad tím přemýšlet, ráno prostě vstane a vidí. To je ohromné plus v životním komfortu. Všechno je najednou tak jednoduché…
Jak si vlastně užíváte léto?
Trávím ho samozřejmě s rodinou. Toho cestování, zápasů a tréninků je přes sezónu tolik, že když můžu, rodině patří veškerý volný čas mimo basketbal. Zvlášť teď v létě. Jde o jediné období, kdy můžeme mít souvisle delší volné dny a užít si je společně.
Jak trávíte čas, když nehrajete… Máte nějaké koníčky?
Kromě rodiny se rád podívám na filmy, nebo seriály, chodím do kina… Je to pro mě relax, kdy člověk může vypnout hlavu. Přes léto si pak rád dám nějaký doplňkový sport, ať už je to tenis nebo volejbal. Ale to opravdu jenom v létě, protože jinak je přes rok toho pohybu dost, takže nemám potřebu ještě jít blbnout mimo basketbalové hřiště.
Jaké máte plány na podzim?
Na podzim se nám má narodit druhý potomek, což bude hlavní náplň. Ať se stane na podzim cokoliv, tohle to jistě přebije.
Máte nějaký dosud nesplněný sen?
Začal jsem ho mít poměrně nedávno. Jako každý sportovec bych si rád zahrál na olympiádě, ale byl jsem od toho tak daleko, že jsem o tom nikdy ani nesnil. Ale protože se nám teď daří a hrajeme dobře, už to zase tolik vzdálené není, a musím říct, že je to přání, které bych si opravdu rád splnil: Chtěl bych se podíval na olympiádu.