Patrik Eliáš, hokejová legenda a druhý nejproduktivnější Čech v historii NHL, v sobotu v Karlových Varech si zaběhl první půlmaraton v životě. Cílovou čáru protnul v čase 1:46:27 a úsměvem na tváři slíbil: „Rozhodně to nebyl můj poslední půlmaraton. Závody série RunCzech si užívám,” vzkazuje hokejová ikona a v současnosti běžecký nadšenec. Během své dvacetileté kariéry ve slavné hokejové NHL neměl na dálkové běhání čas ani myšlenky. V posledních letech mu však propadl.
Jak jste si užil svůj první půlmaraton v životě?
Ano, byl to můj první půlmaraton. Chtěl jsem běžet už v dubnu v Praze, ale byl jsem tehdy v Americe, tak mi to bohužel nevyšlo. Aspoň jsem si zkusil jeden pro radost na páse, ale to se s tímhle nedá srovnat. Byla tu fantastická atmosféra. Tu jsem si vyzkoušel už loni v Praze na desítce s RunCzech. Teď to byl ještě větší zážitek. Dav běžců a tolik fandů kolem člověka opravdu vyhecuje.
Proč jste zvolil zrovna závod v Karlových Varech?
Po Praze byl další v pořadí. Navíc jsem měl společnost. Běžel jsem s paní učitelkou našich holek ve školce. Ohromně mě vyhecovala. Před 14 dny zvládla maraton v Praze a s obrovskou chutí se vrhla hned na Karlovy Vary. Je neuvěřitelná. Připojil se ještě můj kamarád a vytvořili jsme dobrou partu.
Pro hokejistu dálkové běhy nejsou v posledních letech zrovna tradiční součást přípravy. Chytlo vás to?
Dva roky už hokej nehraji a od té doby chodím běhat pravidelně. Většinou deset až patnáct kilometrů. Takovouhle vzdálenost normálně v tréninku neběhám, ale možná i k tomu dojde. Moc mě to baví.
V závěru kariéry jste měl vleklé problémy s kolenem, podstoupil jste několik operací. Nelimituje vás to?
Občas to bolí, ale není to nijak hrozné. Mám výborné boty, jsou hodně odpružené, takže to eliminuje bolestivé nárazy. Navíc těsné poté, co jsem skončil, jsem měl ještě jednu velkou operaci, která výrazně pomohla, abych dnes mohl sportovat bez větších limitů. To mě zachránilo. Bolest tam je, ale nedá se to absolutně srovnat se stavem v posledních letech mé kariéry. A jak se říká, co nebolí, to nesílí…
Chtěl byste běhat půlmaratony pravidelně?
Bohužel většinu víkendů mám zabraných. Čas je můj hlavní nepřítel. Teď byla výhoda, že jsme byli u rodičů na víkend a já si sem odjel na odpoledne a teď se hned zase vracím zpět. Pokud mi to ale bude vycházet, tak mě na půlmaratonu určitě nevidíte naposledy.
Měl byste nějaký vzkaz pro další sportovce, kteří by měli zájem se zúčastnit takového závodu?
Stačí jen začít. U mě to byly zpočátku pouze šestikilometrové běhy. Zjistil jsem, že mě to baví a dělá radost, tak jsem navýšil. Hlavní je běhat pro zdraví, přidávat se může postupně. Nezáleží ani tolik na rychlosti běhu, ale spíš na vzdálenosti. Můžete běhat s celou rodinou. A závod nabízí perfektní atmosféru, která stojí za to zažít.
Hlavní metou je pro běžce maraton, chtěl byste si ho někdy zkusit?
Ani zdaleka jsem se k němu zatím nepřiblížil. Uvidíme v budoucnu. Rozhodně bych ho neuběhl touhle rychlostí. Musel bych hodně srovnat tempo na kilometr. Teď těch 21 kilometrů je pro mě akorát. Každopádně uznávám, že maraton je pro běžce velká meta a cíl.
Jedete se ještě podívat do Bratislavy na probíhající hokejový šampionát?
Jedu, zase v úterý se tam vracím. Doufám, že se jim vydaří čtvrtfinále a příští víkend tam budu fandit v posledních dvou dnech turnaje. Moc se na to těším. Zatím jsem z výkonů týmu nadšený. Hrají výborně proti silným i slabším týmům. Střílí hodně branek, je z nich cítit sebevědomí, to je nejdůležitější. Jejich nadšení přechází na fanoušky a ti jim ho v Bratislavě vrací skvělou podporou.