Martin Vopěnka začal psát od svých šesti let s pomocí písmenkové šablony. Jako student střední školy vyhrál několik literárních soutěží, přestože jeho prózy nesplňovaly požadovanou angažovanost. Od psaní ho neodradilo ani otcem vynucené studium matematiky a fyziky.
Dosud mu vyšlo 24 knih v žánrech prózy pro dospělé, literatury faktu, literatury pro děti a mládež i poezie. Pro dospělé píše zejména existenciální psychologické romány ze současnosti nebo filozoficko-psychologické anty utopie z budoucnosti.
Jeho knihy byly přeloženy do devíti jazyků. Největší ohlas měly jeho romány Můj bratr mesiáš v Británii a Moje cesta do ztracena v Polsku. Za své knihy pro děti a mládež dostal řadu ocenění. Především Zlatou stuhu za román Nová planeta, Cenu učitelů za pohádky O duši a dívce a za Biblické příběhy pro nevěřící děti.
Podle jeho románu pro děti a mládež Spící město byl natočen celovečerní film. Kniha také vyšla jako vůbec první česká kniha pro tuto věkovou kategorii v arabštině.
Na podzim 2021 mu vyšel román Poslední stanice Hamburk – drsná výpověď o touze a zradě v současném globalizovaném světě, který jedinci nedává pocit vlastní ceny.
Vedlejší role číslo jedna: Táta
Schopnost psát pro děti a mládež čerpal i ze svého vztahu k vlastním dětem. Razí tezi, že nikoliv děti mají být vděčné svým rodičům, ale rodiče mají být vděční svým dětem.
Vedlejší role číslo dva: Podnikatel
„Už v šesti letech na návštěvě u kamaráda jsem vyměnil dvě známky za cenný krystal. Bohužel mne s ním maminka kamaráda zadržela ve dveřích. Později jsem svou touhu být bohatý vybíjel ve sbírání všeho možného nebo v hraní jediné dětské hazardní hry: kuliček.“
Na cesty do Rumunska si v osmdesátých letech vydělával prodejem pašovaných cigaret (v malém množství). Před pádem komunismu uvažoval o pašování cigaret do Rumunska ve větším.
Po revoluci včas vycítil, že už nelze sedět v úkrytu Výzkumného ústavu psychiatrického, kde v té době pracoval. Toužil po nezávislosti i dobrém životě a cestu viděl v zabezpečení sebe sama. Jeho hlavní motivací vždy bylo zabezpečit se tak, aby mohl psát.
V prvních letech skladoval knihy ve své garsoniéře, sám je vykládal i expedoval, ručně psal faktury, telefonoval z budky, když ještě neměl telefon.
Postupně vydal několik úspěšných titulů, jako Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, pořídil si chalupu, byt, auto… Zůstal však skromný a stále se věnoval psaní, takže neměl ambici vytvořit velký nakladatelský dům. Zato dotáhl k dokonalosti svou metodu práce z domova a řešení prakticky všeho zadáváním práce externě. Díky matematické hlavě udrží v mysli obrovské množství informací a je schopný rychle přepínat mezi hlubokým ponorem do psaní a podnikáním. Jeho nakladatelství dosahuje při tomto stylu práce setrvale obratu 17 – 25 milionů ročně. Zbývá mu čas na psaní, rodinu i cestování.
Vedlejší role číslo dvě: Předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů
Stal se sjednocující osobností českého knižního trhu. Skomírající profesní organizaci se mu od roku 2013, kdy se stal jejím předsedou, podařilo povznést na jednu z nejrespektovanějších v oblasti kultury. Členy Svazu se postupně staly i největší subjekty knižního trhu.
Svým politickým jednáním dosáhl mimo jiné snížení DPH na knihy z 15 na 10%, snížení DPH na e-knihy a audio-knihy z 21 na 10%, zařazení knih mezi uznatelné zaměstnanecké benefity, násobné navýšení grantové podpory vydávání knih Ministerstvem kultury… V roce 2020 se zasadil o humanitární gesto ze strany vydavatelů, když prostřednictvím Národní knihovny zpřístupnily v době lockdownu všechny digitální obsahy studentům a badatelům. Při pokračující uzávěře a malé vůli státu podpořit knižní trh v době pandemie pak vyjednal pro nakladatele kompenzaci ve výši 80 milionů korun. Svaz pod jeho vedením se opírá o právní rozbory najaté advokátní kanceláře a připomínkuje zákony týkající se autorského práva i trhu obecně. Svaz se stal členem Federace evropských nakladatelů, Unie zaměstnavatelských svazů a Hospodářské komory ČR.
Vedlejší role číslo tři: Sportovec, cestovatel, publicista, myslitel
Vždy jednou za čas cestuje do odlehlých pustin. V průběhu takových cest se zamýšlí nad současností i budoucností naší civilizace. Z cest napsal knihy Antarktida na prahu konce a Přežít civilizaci.
Jako kompenzaci k duševní činnosti miluje sport – hlavně běh, běh na lyžích a tenis. Amatérsky se zúčastňuje závodů včetně půlmaratónu nebo Jizerské 50. Příležitostně komentuje aktuální společenská témata, v současnosti pro Deník. Má potřebu vyjadřovat se k zásadním otázkám současného světa, kterému rozumí jak z pohledu exaktní vědy, tak z pohledu intuice a citu.
Rodinné zázemí:
Otec, profesor Petr Vopěnka, světoznámý matematik a po revoluci krátce ministr školství. Matka Helena, dcera židovských rodičů narozená za války v londýnském exilu, po celý život trpěla těžkou duševní nemocí. Své dětství na kulisách šedesátých let autor vylíčil v knize Nebarevné vzpomínky.
Synové Jonathan a Sebastian, nevlastní dcery Eliška a Klára (dnes už všichni dospělí). Žije v Praze s přítelkyní Juliet, která se po dvaceti letech vrátila do Čech z Londýna a stala se známou vydáním své knihy Myslet srdcem.