Velká naděje parkurového skákání Anna Marie Dudová se chystá na další jezdeckou sezonu. Kam do zahraničí se chystá reprezentovat a proč je pro ni při závodech důležitá podpora rodiny? Pokud vás tento elegantní a ladný sport zajímá, čtěte. Zjistíte i důvody, proč by si každá holčička měla zkusit sednout na koně. Může tak vzniknout láska na celý život.
Začíná nová sezóna, jaké máte cíle?
Myslím, že jsem se připravila na to, abych nedělala v zahraničí ostudu. Chci tento rok zkusit Belgii, Rakousko a případně další země podle výsledků. Také bude záležet na tom, jak budu zvládat školu. Studuji na státním ekonomickém lyceu. A zrovna se hodně peru s matematikou. Ale jaký je cíl? Dobře jezdit, mít výborné výsledky a žádné zranění.
S jakým koněm do ní vstupujete a proč?
Půjdu do toho se dvěma klisnami. Věřím jim. Každá je jiná a hodně mě jezdecky utvářejí. Eldona Landaise je takový blázen, ale miláček. Cateleya je zase takový profesor, kliďas. Ale strašně citlivý kůň. Nemám koně za desítky miliónů, ale snažím se to vše dohnat tréninky.
Čemu jste v zimě podřídila tréninkovou přípravu a cítíte změnu oproti předchozí sezoně?
Hodně jsem pilovala drezúru s mojí trenérkou paní Romanou Hájkovou. To byla moje slabina. Také jsem začala trošku cvičit, zatím méně než bych sama chtěla. Táta chce abych byla všestranná, takže jsem také lyžovala a celkově si vylepšila fyzickou kondici.
Jsem abstinent, což by v mém věku měla být samozřejmost a nekouřím. Takže fyzicky se cítím skvěle a mám takovou bojovou náladu, neumím ten pocit přesně popsat, ale jisté je, že do toho půjdu naplno.
Na co se v letošní sezoně nejvíc těšíte?
Na atmosféru závodiště. Na tátu, jak bude nervózní, hrozně se tomu vždy musím smát. Také se těším na kamarádky, které jsem dlouho neviděla. A určitě na takový ten vnitřní stres před závodem.
Parkur je považován za jeden z nejelegantnějších sportů. Cítíte to také tak?
Takhle jsem to necítila, ale je pravda, že je hrozně znát, když má jezdec pohybový talent. Je to pak takové krásné, plynulé a nevím jak to říci. Vznešené, ano to je ono. Elegantní to je také.
Co vám tento sport dává?
Všechno. Jsem na koni svobodná, cítím se skvěle. Je to moje životní cesta a náplň. Nepotřebuji drahé kabelky a hodinky, jako moje některé spolužačky. Potřebuji vítr ve vlasech a pořádný skok.
Co naopak bere?
Necítím nic o co bych přišla. Je to moje volba. Někdy bych šla do večer do kina, ale jak jsem ve stáji, zapomenu na čas. Takže to nevnímám tak, že mi to něco bere. Diskotéky, mejdany a jiné věci jsou pro mě tabu. Ráno musím být připravena ve stáji. A ten pocit, hlavně v létě, když vychází slunce a cítíte tu zvláštní vůni stáje za to všechno stojí.
Každá holčička by někdy ráda začala jezdit na koni. Co byste jí před takovým rozhodnutím doporučila?
Ať jezdí. Buď jí to bude bavit a bude se dále posunovat od poníků na větší koně a větší výšky nebo zůstane jezdit jako rekreační jezdec. I to za to stojí. Rozhodně lepší než mačkat klávesnici a hrát zavřený nějaké hry. Pozná spoustu báječných lidí. Náš svět je sice hodně těžký, někdy i nebezpečný, ale je krásný.